Hrad Kost

HISTORICKÁ PAMÁTKA

Víte že…

Víte, že v obci Horažďovice je krom zámku také aquapark s tobogánem, skluzavkami a bazénem s vodními tryskami? Nedaleko můžete navštívit Rabí, nejrozsáhlejší hradní zříceninu v Čechách.



Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

Pozoruhodnosti v podhradí

Kolem Kosti se nerozkládá žádná větší vesnička, která by mohla být k prasknutí nacpaná obchůdky se suvenýry. Návštěva hradu je díky usměvavým a originálním průvodcům skvělá, ale pak většina turistů vezme nohy na ramena a zmizí kdesi za obzorem, putujíce k dalším památkám Českého ráje. Je to škoda, protože i blízké okolí má zvídavým cestovatelům co nabídnout.

Česká „Kapadocie“

Turecko je svými skalami, připomínající komíny či pánská přirození (jak kdo chce), známé po celém světě. Těžko bychom hledali člověka, který neví, že jsou tyto útvary po staletí provrtané lidskými obydlími. Avšak znalosti málokoho sahají tak daleko, aby tušil, že podobné prostory mají i v Českém ráji. Opuštěný skalní byt Barušky naleznete doslova pár kroků od hradu Kost.

Obyvatelná jeskyňka

Na fotografiích z roku 1908 vidíme malebné skalní obydlí, zarostlé mechem. Je vybaveno dřevěnými dveřmi a okénkem a vypadá, jako by jej vystřihli z pohádkové knížky. O šedesát let později bychom už v něm domek poznali stěží. V současnosti připomíná skalní dutina spíš jeskyni než trvale obydlitelnou prostoru. Není divu! Do skály ji nevrtal žádný profesionální kameník. Stavitel Barušek sotva kdy slyšel o architektonických pravidlech jako kolmosti stěn a rovné podlaze. Podle odborníků vzniklo obydlí před rokem 1850. Tehdy si spousta lidí přivydělávala na živobytí lamačstvím kamene. Objekt je patrně dílem jednoho z těchto poloprofesionálních lamačů. K práci mu posloužily běžné havířské nástroje, používané již ve středověku: špičáky, železné palice a pemrlice.

Barušky nepřítelkyně

Neznáme jméno stavitele skalního obydlí a ani nevíme, k čemu objekt původně sloužil. Avšak můžeme s jistotou říct, podle koho dostaly Barušky své jméno. V roce 1881 patřil objekt panské vrchnosti. Tehdejší majitel Kosti toho využil a nastěhoval sem bývalé zaměstnankyně, které se už dál nehodily k práci. Jako první se mezi chladnými zdmi ocitla vdova po pacholkovi. Rok si nežila nijak špatně. Od vrchnosti dostávala takzvaný deputát ve formě potravin a povolení sběru dříví a lesních plodů. Nemusela platit nájem ani daně. Jenže pak za ní poslali poloslepou vdovu po nádvorníkovi, která dávala svou někdejší společenskou převahu najevo. Ženy žily v nevelké skalní světnici, ale hřebínky jim to nesrazilo. Každá si obydlela vlastní koutek místnosti, majetek i peníze vlastnily odděleně a také potraviny, které nepocházely přímo z deputátu, konzumovaly zvlášť. Obě Barušky zde žily přes devatenáct let. Za tu dobu přišly o co mohly. Jediné, co po nich zbylo, je jméno, jež se používá dodnes.

Bylo nebylo…

Psal se rok 1892, když se český spisovatel a publicista Karel Václav Rais vydal poznávat krásy rodného kraje do Podkosti. Mimo jiné navštívil i vdovy Barušky. Jedna z nich mu tehdy povykládala pověst o vzniku skalního domu, kterou jí vyprávěl tatínek… Kdysi prý měl v kosteckém podhradí domek panský pastýř. Žena mu umřela, a tak zůstal sám s dospívajícím synem. Netrvalo dlouho a mladík si domů přivedl vnadnou krasavici. Holka byla krev a mlíko, do práce se uměla opřít, ale stařík jí brzy začal překážet. Den co den na něj nadávala a stěžovala si manželovi, až pasáčkovi nezbylo, než aby si našel jiné obydlí. Protože domek stál hned u skály, sebral nějaké to nářadí a jal se vrtat do pískovce. Za pár dní si vydlabal díru, do které se pohodlně schoulil ke spaní. Tím však jeho práce neskončila. Přesně rok pokračoval v práci, až ve skalní dutině otevřel světnici i komůrku a dostal se dokonce ven, čímž si vytvořil vlastní vchod. Když navečer složil dláta a špičáky, rozloučil se se synem, zašklebil se na protivnou snachu a vkráčel do svého nového domku. Snad se mu spalo sladce – ať tak jak tak, už se neprobudil.

Bludiště v pískovci

Skalní obydlí Barušky má pět místností a ven ústí na dvou místech. Přicházíte-li od hradu Kost, pak se před vámi ruiny domku objeví v celé své kráse. Po vstupu se ocitnete v největší dutině jeskyně – světnici. Na ní navazuje spižní komora, která dále pokračuje do síně a černé kuchyně. Vývařovna je někdejším členitým topeništěm propojena se světicí, čímž se skalní prstenec uzavírá. Takhle vypadaly Barušky v době, kdy jej obývaly dvě vdovy. Někdy mezi rokem 1911 a první světovou válkou odsud odešly a jejich místo zaujala početná rodina chudého bezzemka. Obytnou funkci ztratil objekt definitivně po první světové válce. Od té doby tu nacházejí útočiště už jen čarodějnice se známých televizních pohádek.

Psí hřbitov

Podobně tajemnou historií jako Barušky dýchá i psí hřbitov. Stejně jako skalní obydlí je od Kosti co by kamenem dohodil a chátrá. Hřbitov sloužil jako pohřebiště pro domácí mazlíčky kosteckých pánů, kteří se s nimi důstojně loučili. Není to tak dávno, co byla země poseta měděnými cedulkami se jmény psů a letopočtem úmrtí. Dnes je bohužel většina odcizená a prostory zarůstají bujnými křovisky. Na magické atmosféře to však psímu hřbitovu jen přidává!